Dům rytířských ctností

Přenést iluzi boje do knihy, filmu či na divadelní prkna s sebou nese řadu zajímavých otazníků. A co teprve „skutečný“ boj s bofry na LARP akcích? Jak se strukturuje boj ve skutečnosti a jak ho ztvárnit? Situace řešené propuknuvším násilím mají řadu univerzálních společných rysů a lze je rozebrat krok za krokem. V této zkrácené verzi článku na téma inscenace šermířské scény, se podíváme na nejzřetelnější prvky bojového střetu, který má minimálně čtyři makro roviny: strategii, taktiku, použité techniky a kondici bojovníků. I absence jednotlivých rovin jim odpovídá, například skutečnost, že vzteklý rolník v boji s rytířem nebude přemýšlet o strategii, je vlastně strategií naturálního přístupu.

Nejvýše je strategie, tedy souhrn hodnocení všech známých okolností, možností a jejich využití k maximálnímu prospěchu. Podle ní vybíráme i zbraně (třeba krátký bofr do bitevní vřavy). Vytvořme si pro nás příklad. Pacco je nižší šlechtic, obývá společnost, která řeší spory souboji, bitce se dá vyhnout jen za cenu společenských a ekonomických obětí. Jak bude přemýšlet? „Jsem chytrý (píše, čte a to i díla starších mistrů), ale nejsem fyzicky tolik zdatný jako nadprůměrný bojovník. Jsem rychlý ne příliš silný. Většině soubojů se vyhnu, pokud ne budu moci často ovlivnit podobu zbraně, čas a místo. Při přepadení musím zdrhnout, pokud budu chránit dámu, tak i s ní. V bitvě pohoda, procpu se ke štábu. Takže se zaměřím na lehké a rychlé soubojové zbraně, rapír v kombinaci s dýkou (u bofrů třeba meč šampion v kombinaci s dýkou), pláštěm a podobně. Na ulici budu nosit několik vrhacích pomůcek, spíše kratší zbraně a víc. Pod oblečení si pořídím lehkou kroužkovou košili (většina útoků v italské škole směřuje do míst nekrytých skrytou zbrojí, zdroj P. Vytopil), do klobouku kovovou výplň (dochovány originály). Budu se vyhýbat boji s rychlým a navíc silným protivníkem.“ Strategie pro život je tu.

Jakou zvolit v boji taktiku? Taktika je aplikace obecných pravidel na konkrétní situaci. Řekněme, že Pacco tedy v rámci výše uvedeného narazil na nutnost bojovat v souboji, kterému se opravdu nemůže vyhnout. Dobrá bude boj, podařilo se mu zvolit si zbraň? Ne, budou to meče, štítky. Dobrá může Pacco zvolit místo a čas? Ne, souboj bude před vévodou, v aréně, za týden ráno. Dobrá, pak zvolí způsob boje, může se Pacco připravit a vycvičit? Ano, zná protivníka (znalost potenciálního nebezpečí, technik a taktik protivníků je součástí jeho inteligentní strategie). Rozhodne se, že proti zkušenému válečníkovi, vzrůstem o hlavu vyššímu a navíc stejně rychlému, ne-li rychlejšímu, musí použít taktiku překvapení a znemožnit mu použít jeho výhody. Tedy, nečekaný prvek, spojený s rizikem, ale velkým ziskem při úspěchu. Volí taktiku s posílenou obranu horní poloviny těla (kam bude směřovat jeho útok) a odvetu někam, kam silný rek běžně nečeká útok (abych dosáhl, volím třeba dvouruční bofr lancelot).

Pojďme Paccovi do hlavy, jak uvažuje při probíhajícím souboji? Technika, tedy jak co provedu: „Vylákám ho rychle k seku na hlavu, mým nízkým útokem proti štítu a zdánlivě hloupě sehnutou hlavou, spolehnu se na přímý sek na mou hlavu a ihned zvednu štít, pokleknu a snažím se zasáhnout jeho podkolení šlachy. Moje kondice (schopnost provést techniku a celkový tělesný stav) je dostatečná a štěstí stojí při mně. Pán co byl ve své taktice strnulý a sebevědomý, náhle vrávorá, noha ho neunese. Nevzdává se, to není jeho styl (jeho strategie je špatná, mohu přežít a bojovat zítra? ano – hurá). Přitočím se k němu z bolavé strany a naznačuji bod na hruď, vzápětí poklekám a zvedám štít (dýku) nad hlavu. Protivník udělá prásk a říz, opakování stejné techniky (špatná taktika). Můj štít je zničen, ale stihl jsem druhý sek pod koleno. Rytíř valibuk je ochuzen o možnost pohybu, pomalu leč vytrvale krvácí z nehlubokých ran pod koleny. Na nohou ho drží čest a síla vůle. Pocta jeho statečnosti mi velí zaútočit a ukončit jeho trápení, přece ho nenechám vzdát, nebo nepočkám, až souboj ukončí vévoda? No jasně a co říká strategie? Nejlepší nebezpečí je to, kterému se vyhnu. Takže čekám, čeká dav, čeká vévoda… až je pozdě, rek se kácí a do tří dnů umírá na ztrátu krve. A že tenhle příběh se nestal? Dodnes existuje (nespravedlivě) „zákeřný“ Jarnackův sek pod koleno. Uvedený souboj je blízce podobný tomu, který podstoupili pánové hrabě Guy Chabot, de Jarnac a de Montlieu a Francois di Vivonne a de Chataigneraye. Stalo se 10. července 1574 v Saint-Germain-en-Laye, před zraky krále Jindřicha II. Hmm, říkám si, bojovat spolu bofry, nemusel jeden dopadnout špatně.

Prakticky vzato se na každou bojovou scénku podívejme uvedenými měřítky a pak tvořme, popřípadě bojujme. Stejně přemýšlejme při výběru bofrů. Nebojte se poradit se zkušenými a nezapomeňte, cvičení dělá mistry a přemýšlet až v boji je pozdě.