Články

Aneb proč není šerm KCD žádná „škola“:
(vyzkoušet můžete jako členové naebo na seminářích jako: https://www.facebook.com/events/1604157290401652)

Zdálo by se, že pokud se celý příběh KCD odehrává na minimálním území (cca 16 km čtverečních) a v konkrétní době roku 1403, nemělo by být problém použít nějakou konkrétní školu bojových umění, jako činí řada autorů v jiné literární historické fikci, například když Conan Doyle nechá Sherlocka Holmese používat Bartitsu (které s radostí vyučujeme). Ovšem… V příběhu vystupuje několik stovek potenciálně bojujících postav. Namátkou podle postavení šlechta od zemana po zástupce panského stavu, vojáci od veteránů po nováčky, lapkové léty protřelí i mladý zlodějíček, dokonce i vesničan co našel meč. Z hlediska národnosti (lze-li o ní vůbec hovořit) Češi, čeští Němci, kumáni, uherská šlechta, nárazově můžeme tušit přesahy původu postav do Francie, Polska a podobně (nechci napsat spoiler, proto ne podrobněji). Máme tu i postavy tak komplikované, že jsou na hraně pravděpodobné existence, byť jsou přímo historicky věrné, nebo kompilace známých jedinců (pro inspiraci čtěte například smolné knihy). Jak těm všem vybrat všem jednu konkrétní školu potažmo mistra? A potíže s výzkumem směřujícím ke konkretizaci by byly enormní, jen práce na jednoduchých texturách zdí byla hektická, tohle by prostě nešlo.

Kudy tedy vedla naše cesta? Nejprve jsme poměřili představy designérů s celkovou realitou středověkého šermu (připomínám, že zápas jsme v prvním díle nedělali!) a snažili se vyřadit to, co nám přišlo zcela nesmyslné (piruety, salta po zásahu zbraní, kotouly…). Zde jsme myslím uspěli slušně, ačkoliv na některá videa jsme neměli žádný vliv. Jak se ještě zmíním u terminologie střehů a seků, na konečné texty o šermu ve hře a to i v české variantě jsme nakonec žel také nestihli mít vliv. Například časté používání slova riposta může evokovat speciální pojetí odvety v pojetí francouzské školy, což rozhodně ve hře není a riposta zde zastupuje prostou odvetu v druhém tempu (ve speciálních případech ovšem v tempu vyhraného indes a obnovení vor/ tedy v okamžiku střetu technik získáme časoprostorovou výhodu pro další pohyb/). Po vyřešení nonsensů jsme na hromadu snesli vše, co se mohlo v roce 1403 vyskytnout, ze starších technik jsme klidně inspiraci brali v textech a videích normanských technik a jako nejmodernější inspiraci jsme si stanovili období Boloňské školy a Joachyma Meyera, řekněme do léta 1570. Z tohoto super průřezu jsme pak stavěli zhruba deset úrovní postav, od vidláka, po velmistra. Z hlediska dobovosti od pravděpodobně běžné v roce 1403 až po tohle mohl někdo v předstihu vymyslet. Do hry se z technického hlediska nedostaly krajní možnosti úrovní postav, ale není všem dnům konec (tupě přešlapující menzuru a tempo nedodržující sedlák mi ale schází).

KCD

Začneme u střehu.
Základní pohyb je v některé z poloh vontag, zornhut nebo nebenhut, ochs, schlüssel, popřípadě se zbraní na rameni. U popisu seků pochopíte proč ne třeba mittelhut. Rozhodně jsme vymluvili designérům polohu „meč normálně před sebou, jako ve všech hrách“. Stačilo na to pár hodin šermu v reálu, kdy dokonce IT specialisté pochopili, že chyby bolí.

Provedení krytí.
Průměrná postava v KCD, nebo základní technika chcete-li, se tedy drží především toho, co je ve fechtbuchu často popsáno jako sice nevýhodné, ale běžné techniky, volně řečeno slovy Joachyma Meyera „když kryješ bez alespoň částečné výhody, pouze ze strachu, meč nastavuješ mezi vás…“ tedy jinak řečeno pevný kryt. Pokud není postava nějak omezená prostorem (ano zdi, svahy a podobně fungují reálně) kryje vždy s pohybem vzad, to neodpovídá historické věrnosti (pozn, revize), jde o nutnou aplikaci vůči počítačovému programu.

Jak narůstá úroveň bojovníka, roste přístup ke krytí, od možnosti včasného úhybu přes různé varianty krytu s výhodou (letmý, povol) až po speciální akce jako jsou mistrovské seky (současný kryt se zásahem, nebo získání časoprostorové výhody) nebo vstoupení do útoku a předsek. Ne všechny techniky nalezly své místo ve vydané podobě hry, ale v systému jsou a natočili jsme jejich pohybové záznamy. Ještě poznámka k provedení pevných krytů, vycházeli jsme z praxe a kombinace popisů či vyobrazení fechtbuchů, pokud jsme je našli a identifikovali jako pevný kryt. Nikoliv nutně přesně. Například pro zobecnění šermířů a kryty unterhaw nám posloužila naše interpretace textu: „Měl by ses vyhýbat takovému způsobu krytí, které je rozšířené mezi běžnými šermíři. Hrot většinou nechají mířit ven, nahoře nebo dole do strany.“ Z Hans von Speyer Fechtbuch – Dlouhý meč MS M.I.29 (1491), USB Universität Salzburg, přeložil a upravil Martin Fabian.

K útokům.
 Ve skutečném světě existuje nekonečně úhlů, vzdáleností a načasování seků i bodů. Již léta definuji boj jako aktivitu probíhající ve čtyřech rozměrech, osách XYZ a čase. Práce s tímto časoprostorovým kontinuem je v realitě reflexivní či podvědomá, i naučené techniky ve skutečnosti pokaždé vyjdou odlišně od ideálu. V simulaci jsme omezení technikou. Nechci zacházet do podrobností, jen stručně řečeno KCD pracuje s výpočty reálné fyziky a kolizními drahami definovaných objektů, jinak řečeno meč má svůj reálný čtyřrozměrný obraz ve hře! Pokud by to zbytek technologie umožnil, mohli byste vlastně máchat zbraní jako v reálu, ale to je problematické i u simulátorů používajících drivery jako různé hůlky a podobně, u RPG hry s jejím rozsahem AI a datovým tokem je to zatím technicky nemožné. Museli jsme tedy vše zjednodušit.

Učinili jsme tak v duchu fechtbuchů (s požehnáním hlavního designéra, kterého nadchla podobnost naší volby s historií a přitom uchopitelnost pro hráče, mimochodem shoda logická, protože „šerm je jenom jeden“). Zvolili jsme „hvězdici“ útoků proseky, inspirace například Meyer, Marozzo. Všechny seky jsou tažné a končí v protější nápřahové poloze, respektive animace seku je provedena přes koncovou polohu seku a automaticky se ruce pokrčí do nápřahu. Je to čistě technický IT důvod. Ze stejné příčiny seky von tag projdou do polohy plus minus aber a přechází do nápřahu spodní šikmé polohy, pracovně říkejme nebenhut. Pro ujasnění názvy poloh jsou pracovní a herní fikce, vycházející z reálných poloh, ale nemající aspiraci na výklad konkrétní školy. Máme tedy celkem šest základních seků, pravé a levé vontag, oberhaw z zornhutů (střehů šikmo nahoře) a unterhaw z nebehutů. Všimněte si, že terminologie je vskutku pekelný oříšek pokud chceme zobecňovat, ve skutečnosti lze dohledat jen u termínu vontag řadu transkripcí a řadu provedení, proto jsme si vytvořili určitou vnitřní terminologii a promítli ji vědomě do hry jako průnik, nikoliv převzetí konkrétní terminologie jednoho mistra a jedné interpretace. A ano, i stejná škola má často různé interpretace srovnatelnými autory. Ještě větší „švanda“ z hlediska hry je pak skutečnost, že naše práce s texty sloužila pouze jako „inspirační podklady“ a na podobu šermířských textů ve hře máme vlastně mizivý vliv (ne, že by o redakci nebyl zájem, ale čas, čas, čas).  Fakt, že jsme občas těžili inspiraci v díle italských mistrů se odrazil i v některých textech použitím jejich terminologie převážně z různých variant Filippa Vadiho, občas proniklo do vývojářova zápisníku i něco z boloňské školy pozdnější a občas se termín zcela a dokonale míjí s použitou technikou. Nicméně pokud se díky troše terminologického zmatku hráči zanoří do problematiky natolik, aby poznali rozdíl mezi coda lunga e stretta a coda lunga e distesa budu jen rád (ale chápete, proč někoho zaujme poloha dlouhého nataženého ocasu, je to takové… poetické). Navíc zabřednutí do Marozza rozhodně není kolosální chybou, existují srovnávací studie například od Guy Windsora, které ukazují možnou přímou návaznost jak pozic, tak terminologie. Revize: nakonec se do hry italská terminologie nevpašovala co vím vůbec.
Body jsou jednodušší, máme jen dva. Z polohy ochs (šikmé zavěšení hrotu do soupeřova hrudníku shora) posunutý na hlavu a z polohy zhruba Meyerovského schlüssel na prsa, opět pravá a levá varianta. Všechny útoky v základní variantě provádíme co nejsprávněji, se současným krokem správnou nohou.

Jak to funguje pospolu, útok a kryt v nejzákladnější úrovni šermu KCD.
Pokud si vyberete k boji průměrného šermíře a bojujete také jako poučený začátečník, je základ trochu jako cvičení v šermírně. Odhadnete menzuru, napřáhnete se a s krokem seknete. Soupeř se podívá, kam se napřahujete a pokud není úplné kopyto (některá AI úmyslně jsou), nastaví meč a s krokem vzad vykryje, pak zůstane v krytu, nebo přejde do nápřahové polohy. A znovu a znovu, dokud ho neseknete, protože každým pevným krytem bez odvety se dostáváte více a více do pozice vor a soupeř tempově nestíhá (realizováno únavou a nemožností seknout v okamžiku, kdy jste funkčně zasahováni).

Jak jsme šli na menzuru a tempo.
Tyto dvě veličiny rozhodují o tom, zda zasáhnete či budete zasažení a obráceně. Vzdálenost je vypočítávána realisticky, takže můžete být krátcí, nebo naopak dojde k navalení, klinči. Dokonce se počítají dráhy končetin vůči místu, kam míříte a můžete místo hlavy zasáhnout předsunutou ruku. Tedy… víceméně jsme přenesli realitu do simulace. Co se tempa týče, narazili jsme na omezení v komunikaci hráč-hra. V normálním boji vnímáme řadu signálů jinak než očima, čteme protivníka. U obrazovky to nejde. Vzali jsme tedy chyby vedoucí k rozpoznání šermířského záměru (dík za všechny učebnice sportovního šermu, dík všem mým trenérům) a různě je zveličili v obrazové variantě. Za všechno uvedu dodatečné nápřahy z poloh, a jsou tím větší a váhání před sekem je delší, čím je rozdílnější výše schopností soupeřů.

Lze podle hry šermovat?
Ano, jako podle všech fechtbuchů, básní a učebnic umění. Bez vedení zkušeného šermíře to dopadne všelijak. V praxi jsme si ověřili, že s vedením se hráč KCD vpraví do reálného šermu rychle, stejně rychle jako pod kvalitním vedením kdokoliv jiný. Jeden si to možná trochu víc a jinak užije.

Je šerm v KCD skutečným a pravým historicky věrným bojem?
Ano, je, do stejné míry jako všechny intepretace vedené snahou po pochopení kumštu (kunst), po jeho zvládnutí s úctou a láskou k bojovým uměním. A ne, není, se stejnou mírou nemožnosti ověření našich postupů a s absencí nezpochybnitelné interpretace, tak tekuté jsou naše skutečnosti jako všechny historické pravdy jsou.

Upraveno Brno 2024
Dům rytířských ctností
Robert Waschka

Bojuj jako rytíř, seminář evropského boje pro každého, Kingdom Come: Deliverance téma

Celodenní zábavný seminář s průřezem bojových dovedností rytíře, jako ve hře Kingdom Come: Deliverance:

Zápas základní přehled a chvaty.
Dýka, základ a pár nových specialit.
Dlouhý meč opakování základu a variace.
Tesák a šavle jako rovnocené.
Tyčové zbraně základ a srovnání s mečem.

Vše bezpečnou nenáročnou a zábavnou formou přístupné každému.
VEŠKERÉ VYBAVENÍ VÁM ZAJISTÍME MY!
Vhodné i pro naprosté začátečníky. Vhodné pro larpery a HEMA.

Pro širokou veřejnost! Od 15 let. S doprovodem, po dohodě mladší. Prosím sdílejte, i pokud se sami neúčastníte a bavilo by přátele.

Kdy: Sobota 16/9//2023 od 9:00.

Kde: Dům rytířských ctností, Hermannova 3, Brno. Poplatek: 750/osoba, ve skupině od dvou 650/osoba, členové spolku 550.

Prosím zájemce, aby k čl. přihlášce emailem (jméno příjmení, bydliště) (info@drcbrno.cz) poslali závazně zálohu 500 Kč na účet 2101303544/ 2010 u FIO, do poznámky poplatek za „jméno“. Informace zde nebo 603418065.

SPANÍ (dobrovolný příspěvek), SKROMNÉ LEČ FUNKČNÍ VE SPACÁKU!

Lektoři: Mgr. Robert Waschka (44 let praxe, autor boje v KCD ), asistenti.

Klíčová slova: #šerm #DRCBrno #Důmrytířskýchctností #šavle #šermšavlí #sabre #larp #sabre #savle #serm #hema #historickyserm #KingdomComeDeliverance #knight #bojujjako
#knight #medieval #armor #knights #art #sword #warrior #fantasy #history #darksouls #larp #drawing #anime #illustration #armour #digitalart #cosplay #castle #game #reenactment #florencece#medieval times #crusader #middleages #viking #fantasyart #rinascimento #reinnasence #womanpower #HEMA

A. Sapkowski vytvořil úžasné univerzum a CD projekt ho fantasticky rozšířil. Jeho základním kamenem je existence světa, kde po konjunkci lidé čelí nestvůrám a jevům magické povahy. Existuje zde řád Zaklínačů, profesionálů na hubení škůdců a řešení problémů. Tato organizace má několik odnoží, lišících se cílem činnosti a způsoby boje, nazývají se školy Vlka, Kočky, medvěda, Mantichory, Gryfa a Zmije. My jsme se do tohoto vesmíru ponořili hluboko a navštěvujeme ho často, ve fantazii knih, her i dalšího zpracování. A protože milujeme zábavu ve formě bojových umění a jejich výuky, rozhodli jsme se cvičit… jako Zaklínači… skoro.

Pro naši práci s výukou bojových umění jsme přijali premisu existence tohoto univerza, s tím, že pracujeme s typy nepřátel vystupujícími v Zaklínači, pracujeme s efekty magie, oba projevy ovšem racionalizujeme na jejich konečný efekt nikoliv na v naší realitě nerealizovatelnou formu. Tedy například znamení Aard odhodí nepřítele… jakou technologií toho dosáhneme je a nás (ovšem podobnost s využitím skutečné magie je vhodná). Zamyslíme se nad konkrétní bojovou situací (hejno topivců) a potom tvoříme techniky, inspirované knihami i hrami a prostředím série (obrovskou spoustu detailů zatím nikdo neřešil, ale vyplývají z příběhů a jejich pozadí). Technologie řeší vstupní podmínky fantastické, ale vycházející z reálných a funkčních technik středověku, renesance a ovšem i orientálního regionu. A stejně jako mají fantastické akce reálné projevy (máchnutí golemovy paže vás dekapituje jako máchnutí obušku v realitě), stavíme proti nim odpovídající reálné reakce řešící tyto projevy.  A že se v mnohém shodujeme s výkladem samotných tvůrců Witcher univerza? Stačí porovnat střeh ze hry, kde má Zaklínač meč zdánlivě podivně v ohbí lokte… jde o zcela funkční střeh Schlüssel toho, čemu jsme si zvykli říkat Německá škola šermu dlouhým mečem.

V bojovém umění existuje nesčetně škol a mistrů, i Zaklínači mají více škol (jako v reálu), například škola Gryfa je nejstarší, primárně určená proti skupinovým potvorám často humanoidního tedy bipedního typu nebo Kočka je pro změnu mladý odštěpek Vlka směřující často k nájemním vraždám. Samotná škola Vlka je vysoce univerzální a hodně šermířsky zaměřená. Mantichora je pak exotická škola srovnatelná s orientem, využívá zakřivených čepelí. Zmije je školou jedů a pružných útoků, specifická použitím dvou zbraní.

Podívejme se na náš přístup k ztvárnění například školy Gryfa.  Jde o boj proti skupinám nepřátel, převážně humanoidních rysů ovšem ne vždy ozbrojených a často útočících zvláštními způsoby. My se v tvorbě inspirujeme částečně několika školami Japonskými, jejichž katy často řeší mnohočetné protivníky. Dále pak naleznete v technikách čínskou stopu a možná pro někoho překvapivě i velmi Evropská řešení, u nás se bojem s více protivníky tak či onak vypořádala většina mistrů. Za všechny Evropany – mistr Grassi s obouručním mečem (ha Zaklínači v Itálii) řešícím obklopení nepříteli. Nebo Vadi (též ranější Italská škola) který si tři soupeře seřadí do řady… ale to je jen pomůcka, jde opět o boj s přesilou.

Jak tedy na to? Všichni autoři mají základní premisu stejnou… pohyb a zase pohyb. Někteří pak upřednostňují rozražení nepřátel, jíní je obíhají a okrajují okraje. Shodují se většinou na pořadí máchy, seky a body jako užitečné techniky při zásahu. Japonci strojově přesně vedou definitivní rány, Evropané spoléhají více na četnější zásahy a vlastní krytí, orientálci si soupeře doslova okrajují. Spojíme tedy tyto technologie do logického celku prostorového boje s několika principy a základními schématy.

Z hlediska Zaklínače používá Gryf často i znamení, cvičíme tedy včetně simulace znamení hozením nepřátel na sebe pomocí silové manipulace a pák, nebo úderů a tlaků. V případě Aard například používáme tlakový odhazující úder otevřenou dlaní inspirovaný wushu. Nebo znamení Quen aplikujeme při rotačním sklouznutí čepele v bodu.

I u ostatních škol je škála technologií pestrá. Princip využívající sílu protivníka proti němu skvěle zapadne do filozofie Zaklínače „neper se s vidlohonem“. Probereme si například obranu proti silnému úderu ocasem jako verze krumphaw s úkrokem pod plochu úderu, popřípadě vyseknutí rubem s tímtéž úhybem, ve stylu Vlka, Medvěda a Kočky. Nebo sek přes zornahaw do coda lunga s streta a pokračování na dalšího soupeře v mantichoře jako „Bodnutí škorpioního ocasu“, nebo Kočičí předseky otrávenou čepelí na lidi, nebo… no máme vymyšleno přes 120 různých technik, na knihu by to vydalo. Těšte se s námi!

Pro příklad obrázek ze hry střeh Schlüssel.

Seminář je v sobotu 22/10  od 9 hodin. Podmínky: https://www.facebook.com/events/212777545809508

Zde článeček k tématu:

Sebeobrana proti noži versus boj nožem?

V nejbližším semináři nás čeká sebeobrana speciál, boj nožem a Bartitsu. Připravil jsem k tomuto tématu text přibližující naši celkovou koncepci v oboru a pohled na probíranou látku. Informace v článku čerpají z absolvovaných seminářů, literatury a videí. Látka je korigována mojí osobní zkušeností a názory, kde jde o vysloveně převzatou informaci je uveden autor v textu.

Co je sebeobrana a co bojové umění, respektive liší se pro mě něčím?
Sebeobrana je systém technologií založených na strategické, taktické a technické jednoduchosti a společném principu, vedoucí k zachování vlastního (potažmo chráněných osob) bezpečí, při přenesení veškerých následků na útočníka. Její účinnosti se dosahuje cvičením situací a pochopením principů na pohybové úrovni. Lze ji na praktické úrovni zvládnout relativně rychle, vylepšovat do nekonečna.
Bojové umění je duchovní a tělesná cesta směřující k zvládnutí řady strategií, taktik, technik a duchovních stavů, směřujících k překonání vlastních nedostatků a ke schopnosti čelit fyzickým a psychickým výzvám. Na praktické úrovni lze dosáhnout za řadu let určitých stupňů schopností a znalostí, ale cesta samotná nikdy nekončí.
Oba směry se prolínají a rozhodně skvěle doplňují. Klíčový rozdíl vidím tam, kde bojové umění sahá po dokonalosti a sebeobrana po udržitelnosti.

Proč Bartitsu?

Bartitsu je otevřeným systémem sebeobrany a těží ze všech dostupných a poznaných bojových umění. Bartitsu je koncipováno pro každodennost a civilního člověka obojího pohlaví a v zásadě jakéhokoliv věku. Bartitsu navazuje na mě známé historické techniky a pracuje s moderním pojetím v dlouhodobém logickém kontextu evropských bojových umění, bez pochybností využívá orientální techniky tam, kde je jejich praktikování popsáno přesněji, než jejich evropské analogie. Bartitsu je stále živý zcela komplexní systém, od předcházení konfliktu řeší střet i po-konfliktní situace. Jak uvádí Tony Wolf v kompendiích, vývoj jde stále dál.

A nyní ke konkrétnímu tématu. Nůž, nebo zbraň ve tvaru nože či dýky, nejčastěji může ohrozit náš život v běžné každodennosti. Pravděpodobnost útoku některou z této skupiny zbraní je násobně vyšší, než útok střelnou zbraní, nebo například trhavinou. V násilných trestných činech, ale i v neúmyslných situacích, jako dýka se chová například šroubovák, tužka nebo nůžky, kuchyňský nůž způsobí stejné rozsáhlé řezné zranění jako bojový speciál, sekáček v ruce opilého kuchaře si nezadá se středověkým tesákem.

Proč je nůž často nošen a používán?
Lze ho velmi dobře skrýt a přitom prakticky tasit, kapesní klip, pouzdérko pod košilí, na krku či v botě. Tasení i necvičenému násilníkovi pak trvá minimum času. Noži nedojdou náboje, neselže. Nožem není třeba pečlivě mířit. Legálně je zcela dostupný, ve všech státech světa alespoň kuchyňák, i v zemi nelegálnosti nožů je sehnatelnější než střelivo. (Palnou zbraň je snazší vyrobit než sehnat do ní střelivo.) Vytasená nože má psychologický efekt převahy, i podvědomě, říznul se již každý a tělo si pamatuje.

Boj nožem vznikl zřejmě jako jedna s prvních disciplín (vedle kyje a zápasu). Již v paleolitu nacházíme listové dýky, v období helénské kultury je nůž či dýka zbraní běžnou. Středověk, renesance a novověk je pro nás studnicí znalostí, desítky přeložených a testovaných fechtbuchů, či příruček, jsou hlavním zdrojem poznání. V moderní době (potažmo od 19. století) již je přehršel literatury, filmů, fotografických manuálů a výukových videí. Různé kvality, ale dobrým měřítkem je srovnání s historickými technikami, co fungovalo napříč tisíciletím a v drsném Londýně roku 1890, to bude funkční i dnes. Co naopak zpochybnili mistři před pěti staletími, je pravděpodobně blbost dodnes.

Jak se tedy připravovat na případnou sebeobrannou situaci?
Ideální je samozřejmě se boji vyhnout, ale taktikou a strategií bezpečného pohybu světem se zabýváme jinde. Nyní jsme tedy v situaci, kdy útěk není možný, nebo je třeba si pro něj udělat časovou rezervu. (Zkuste si na 1,2,3,4,5 metrů otočit se zády k osobě s cvičným nožem a zkusit zdrhnout.) Budeme tedy bojovat s maximálním nasazením. A jak? Se znalostí útočníkovi strategie a taktiky, jeho technických možností.  Zastávám totiž názor, že velmi dobrým přístupem k výuce sebeobrany proti noži je – trénovat boj nožem, včetně boje proti neozbrojenému, nebo jinak než nožem ozbrojenému útočníkovi. Bránit se noži bez znalosti jak vlastně boj s ním funguje na straně držadla je záležitost možná akademická či sportovní, jistě zajímavá na tatami, ale pravděpodobně cesta do průšvihu v reálné situaci. Budu tedy dál používat boj i ve smyslu sebeobrany a naopak.  Reálný boj nemá pravidla a výsledek je vždy nejistý. Pokud se postavíme do role útočníka s nožem, pochopíme na hlubší úrovni principy jeho konání vůči obránci, tedy jim i výrazně lépe čelíme. Nebudeme ovšem automaticky předpokládat vyrovnanou situaci nůž proti noži. Základem bojového umění je schopnost čelit zbraním holýma rukama, protože i když připustím nůž jako skvělou pomůcku k sebeobraně, útočník vám nedovolí ho tasit, pokud není ještě větší blbec, než jsme doufali. Ve skutečném světě jsou útočníci zlá zbabělá podlá hovada, kteří s vámi nechtějí bojovat, chtějí vás sejmout zezadu a pak…

Pár postřehů k psychologii a právu.
Budete pořezáni? Ne nutně, bojovat proti noži s myšlenkou, že se neobejdu bez zranění, je jako když uvidíte banánovou slupku a řeknete si „zase spadnu“. Nicméně v obou případech je lépe počítat s nejhorším a nenechat se zaskočit. Morální převahu nad útočníkem máte vždy, neexistuje žádné etické vysvětlení fyzického útoku.  Právo je při obraně proti útoku vždy na vaší straně, alespoň v ČR. Můžete legálně způsobit útočníkovi zjevně nepřiměřenou škodu povaze útoku, obrana musí být včasná a silnější než atak. Prakticky je vždy lepší, když skončíte v soudní nikoliv kremační síni.

V pár otázkách a odpovědích si přiblížíme taktiku, techniky a pojetí naší školy.

Jak se útočilo/útočí?
Jak to jen šlo, nejčastěji ovšem bodem v dýkovém držení. Bod totiž zabíjí. Podle Marca Mac Younga statistiky FBI říkají, že je nejpoužívanější technikou tzv. kladivový útok – buď kolmo dolů, nebo po diagonále, zdá se tedy, že historie se opakuje. Zkušenosti z pouličních rvaček zase hovoří o

držení nožovém a bodání s páráním zblízka v břišní oblasti. Vojáci a dříve i vrazi mají v oblibě krk a bodnutí za okraj vesty (brnění) nebo zezadu do oblasti ledvin, zde ovšem nejde o boj, ale přepad.

Jak se bránilo/brání?
V zásadě držením vzdálenosti mimo dosah nože, kopy, odvádění útoků a navázání se na ruku. Taktiky vždy počítají i s ne dobrou možností, bojem tělo na tělo, zde blokujeme ruku s nožem co nejspolehlivěji u svého těla a likvidujeme útočníka nejtvrdšími technikami. Nůž proti noži znamená nedopustit zásah u nás a otevírat si všechny možné cesty k letálním cílům protivníka.

Mám sledovat nůž?

Sleduj útočníka. V pojetí většiny stylů, které studuji, sledujeme primárně ozbrojenou ruku, s neustálou bdělou pozorností na celý prostor a další útočníkovi možnosti. Momentálně jsem nejhlouběji ponořen do tradice německé školy a zde je klíčové pojetí „Fülen“ tedy cítění. Práce s útočníkem na sebeobranné úrovni je především o jednoduchosti, ideálně stejné technologii pro opakovaný pružný a měkký útok jako pro protlačovaný trvající a tvrdý útok. Pro bojové umění či vyšší úroveň sebeobrany je ideální nasadit správnou techniku dle typu útočníka respektive proti techniku na rozpoznaný vzorec.

Lze bojovat jen na zranění?
Pokud vytahuji nůž, jde o mi o vážnou újmu, nebo o život. Používat potom nůž na páky, výstražné řezy nebo méně spolehlivé techniky je nesmyslný luxus. Pokud nejde o sebeobrannou situaci (tedy něco co by nastat nemělo) mohu se bavit i o speciálních technikách, bojové umění s nožem zná spousty taktik a technik s neletálním přístupem k věci, je-li bojovník na takové úrovni, že jejich nasazení není hazardem s vlastním bezpečím, je možné je s pádným důvodem využít. Otázka potom je, proč tahám nůž, když by měly stačit ruce. Hrozba tasenou chladnou zbraní může zapůsobit, ale opět je to úzká strategická a taktická oblast nasazení.

Bodat nebo řezat?
Jak jsem uvedl víše, pokud mi jde o život, snažím se o eliminaci útočníka. Dobře vedený sek zastaví často aktivity agresora, přetíná šlachy, důležité svalové skupiny a dokáže i v podobě seku zlomit kost. Bod vyřazuje či přímo zabíjí, zasahuje vitální orgány, tepny a způsobuje oběhový šok. Navíc bod málokdy zastaví na povrchu či v oděvu, řezy a zvláště pak drásy (karambit) jsou nespolehlivé u vícevrstvého či kvalitního oblečení. Plukovník Rex Apllegate navrhoval pro základní sebeobranu tlačnou dýku, s tím, že i civilista s ní dokáže dostatečně poškodit útočníka, u vojáku preferoval dýku pro rychlé usmrcení. Hlouběji do minulosti nalézáme naprostou převahu bodu nad sekem, dílem užitím dýky (nůž byl často užíván jako tesák) především pak s vědomím, že jde o život a tato technologie je prostě účinnějším.

Obrana pomocí chvatů nebo pohybu?

Logicky hraje obojí, při zachování vzdálenosti střední a dlouhé jde hlavně o nohy, při blízké a těsné hrají prim techniky. Myslete na natočení trupu, u bodu může vynést útok zcela mimo u řezu výrazně zkrátit dráhu nože v těle. Především však pomáhá se ataku vyhnout, což záklony a jiné pohyb negarantují s takovou pravděpodobností. Do rotace se vniká mnohem hůře, než do prodloužení vzdálenosti útoku, nebo malé změny směru.

Odrážet nebo se lepit?

Z mého pohledu nejspornější otázka. Odrážení útočící ruky mám velmi nerad, nabíjí se tím k dalšímu tempovému pokračování, hrozí větší šance sebezranění, po provedení techniky nemám dotykovou kontrolu jen vizuální a pocitovou. Omezuje nasazení pokračujících technik, držení, pák, protiútoku vlastní zbraní. Na druhou stranu existuje okruh velmi starých a účinných technik, kde například úder na protažený loket zvenčí a současná tempo akce vede k vysoké pravděpodobnosti úspěchu.  Jedno vím jistě, v těsné vzdálenosti a u velmi „hart“ útočníků je nalepení se a kontrola řádově úspěšnější.

Hej já mu nůž vykopnu, karate, né?

Ne, pokud není útoční opravdu velký mamták, maximálně dojdete ke zranění nohy, ideálně ve spojení s neschopností uhnout následnému útoku na hlavu, krk, břicho… neboť to jsou primární cíle agrese. Přesný kop do boje nožem určitě patří, do oblastí, kam nůž bez krkolomného pohybu nedosáhne, nebo po kontrole ozbrojené ruky. Kop ve stylu savate do kolene či holeně, kop uváděný ve středověkých manuálech nízko do třísel či břicha, dobrá cesta k vítězství a zastavení útočníka.

Vykrytí nože nožem je jako kryt v šermu?

Krytí nože nožem bude mít většinou ten efekt, že budete bez prstů. Několik málo technik, kde cílíte dýkou na soupeřovu zbraň, jsou pokročilé bojové akce především ve středověkém stylu. Ano, je skvělé je umět, můžete tak dojít do zajímavých odzbrojovacích technik, ale jak jsem psal víše, cesta bojovníka, ne čirá sebeobrana.

Když mám pistoli, nůž prohrává vždy?
Zaznamenané případy a pokusy ukázaly, že do 5 metrů je nůž důstojnou cestou pro útok proti střelné zbrani, u nenatažené nebo zajištěné pistole v pouzdře FBI dokonce udává 7,5 metru jako bezpečnou vzdálenost pro střelecký zásah. Pokud mě zavřete do výtahu s chlapem s pistolí, chci nůž! (A neprůstřelnou vestu se suspíkem.)

Jak se tedy vůbec vyhnout boji nožem, když už hrozí?

Situace, kdy se k vám bude někdo posouvat ve střehu s napřaženým nožem, si užijete v tělocvičně. V temné uličce bude nůž teprve připraven, v kapse, za tělem či podél předloktí. Pak platí jednoduché pravidlo: „Stůj! Ukažte ruce, ruce, ruce!“ A pokud se něco schovává, mám oprávnění přepnout do módu nutné obrany, pokud mohu, urychleně ustupuji (alarmuji okolí, pořádkové složky) nebo přecházím do preventivní protiakce (opatřuji si improvizovanou zbraň, štít, téma dalších seminářů), útočím s maximálním dosahem a tvrdostí. Jak učí Pavel Houdek vždy je lépe, když není nůž ve hře.

Proč se učit boj nožem?

Jsme přece slušní lidé, maximálně jsme ochotní se bránit násilí, ne ho způsobovat. Ano a právě proto můžeme být snadným cílem agresívní zrůdy či dokonce přesily monster jen zvenčí podobných člověku, potom nůž, vlastní nebi vyrvaný útočníkovi, může stát mezi naší rodinou a smrtí. Výuka sebeobrany je logická a taktická skutečnost je na straně pochopení práce s nožem místo její ignorace. A nůž může být nejlepším přítelem v boji o život, jak říká Radek Pokora.

Nejostřejší čepelí ve vašem vlastnictví je vaše mysl, ostřete ji s péčí.

Zážitek ve stylu Tří mušketýrů – příběhy rapíru a pláště

Jak se připravuje seminář na téma Tři mušketýři? Poměrně dlouho a velmi zábavně. Jako první jsem se musel rozhodnout, v jakém duchu seminář bude, zda spíše zaměření na techniky období života reálných postav, nebo zaměření na zpracování dramatické a zábavné. Zvolil jsem vzhledem ke skladbě návštěvníků z řad veřejnosti zaměření druhé. Budeme pracovat s literární fikcí a tím, co známe z filmů a seriálu. Ovšem pro scénické vyjádření děje použijeme striktně funkční akce, dokonce pro nezbytné ústupky umělecké licenci budeme hledat realistické výrazové prostředky. Například tam, kde si postavy potřebují promluvit „tváří v tvář“ nepoužijeme obligátní a šermířsky většinou nesmyslné „přetlačování“ zbraněmi v kříži, ale jinou techniku umožňující věrohodné štronzo a rozhovor, například držení v začínající páce, nebo zaklesnutí před hozením protivníka na zem.

Rozhodl jsem se, že postupovat budeme podle jednotlivých postav a buď ztvárníme notoricky známé scény, nebo je parafrázujeme.

Postavy si budou vyžadovat specifický bojový projev, jednoduše řečeno každý mušketýr má nejen různou povahu, ale především různou šermířskou průpravu, poplatnou původu a oblasti odkud pochází, dále své životní zkušenosti. Pracovat budeme s obdobím příchodu mladého D´Artagnana do Paříže a zhruba po výpravu za závěsky klálovninými. Zde budou nejzábavnější rozdíly mezi pojetím boje postav, například výrazný věkový rozdíl mezi D´Artagnanem a Athosem, nebo rozdíl mezi jeho naturálním šermem a vysoce školeným šermem Aramise v rámci jeho španělské školy.

Ach ano Aramis a španělská škola, jako tajný jezuita a španělský hidalgo, je Aramis spjat s touto technicky čitelnou a výraznou školou, přesto budeme muset ztvárnit i to, že se zatím maskuje a snaží příliš své španělské dědictví neukazovat.

Porthos bude zcela jistě poznamenán čistě vojenskou minulostí, tam kde Athos vojenskou přímočarost doplňuje brilantní vysokou šermířskou školou danou osobním mistrem pana hraběte de la Fére, Porthos jede jako drsný medvěd uprostřed smečky pokojových psíků.

Budeme tedy pracovat se čtyřmi odlišnými styly šermu a navíc si je zařadíme do scénáře osobních soubojů a jednoho či dvou bojů hromadných, inspirujeme se jak velkým mumrajem v zahradě Karmelitek, tak filmovým soubojem na cestě za přívěsky, nebo čistě fikcí „jak by to asi bylo“. Nezapomeneme ani na drobné odbočky od kanonu literárního, steampunkové či super akční BBC Tři mušketýry.

A rozhodně si vyhrajeme s kombinacemi zbraní, od čistě duelových sestav rapír proti rapíru, přes víření plášti až po „nemiřte na mě tou pistolí, pane, když tady se bude šermovat!“

Jako většinou jsem se do tvorby semináře zažral na řadu hodin a máme připraven obsah na více než ten jeden den, který workshop zabírá, nicméně při práci na tak zábavném a hravém tématu je příjemné udělat obsah navíc, kromě toho, si účastníci určitě rádi vyberou z širší palety akcí.

Byli jsme jedním z velkých taháků akce. Všichni naši členové, kteří se účastnili pracovali skvěle. Animefest v číslech… přes 4000 účastníků, dva pavilony a rotundy v BVV, obří bojový stan (kdepak jsme asi byli my?). Hlavní pořad, jako například naše přednáška Válečník versus voják, měli kolem 1200 osob sledovanosti! A lidi nás mají rádi a chtějí. Více v reportáži:

Dík týme.

Co získáte členstvím v DRC?
Základem členství je možnost naučit se na kurzech něco nového… členský poplatek se odvíjí od množství kurzových hodin v týdnu a sobotách, kdy platíme za každý vstup do sportoviště a automatický pronájem vybavení. Stanovuje se dle těchto pravidel zcela individuálně!

Celý článek »

[singlepic id=116 w=530 h=240 float=center]Nemůžete si kloudně zavázat tkaničky u bot, ale velkým břichem to není?
Nebo máte často svalové zranění ze sportovních aktivit, které rádi provozujete?
Bolí Vás krční páteř z neustálého sezení u PC, bederní páteř z nošení těžkých břemen nebo z dlouhého stání?
Bolí Vás při zvýšeném stresu často hlava, přitom veškerá lékařská vyšetření nic neobjevila?
Máte občas trnutí či bolest nohy bez větší příčiny?

Celý článek »

Pro objednání a domluvu termínu masáže kontaktujte: 
Petr Vlček, 605 469 392, petr.gold@atlas.cz

Cena:
600 Kč / hod pro členy DRC.
1100 Kč / hod pro NEčleny DRC.

Zakladatelem thajské masáže byl velmi vážený a uznávaný ájurvédský lékař a velký jogín Shivago Komarpaj, který je dodnes velmi uctívaný v celém Thajsku. Masáž se stala součástí tradiční thajské medicíny. Jde o starověké léčitelské umění dříve provozované výhradně v thajských buddhistických chrámech, kde se po staletí vyvíjely různé přístupy, techniky a styly. Běžně se učení předávalo z učitele na žáka, nebo v rodinách z generace na generaci.

Celý článek »

Kvůli množícím se dotazům a názorům, že „středověké meče vážily 10-15 kilo“, jsem se rozhodl zapátrat. Hlavním zdrojem se mi stal tento článek a matematicko-fyzikální tabulky.

Celý článek »